p o t r a v i n y
Sušíme ovoce
Každý zahradník to zná. Když se urodí, je problém co s
tím? Police ve spíži jsou plné marmelád, povidel a kompotů
z minulého roku a spotřebovat vše rychle nelze. Obvykle
i prostor v mrazáku je omezený. Jedním z řešení je sušení.
■ TEXT: © VLADIMÍR ČÍŽEK | FOTO: © VLADIMÍR ČÍŽEK, IVA JANOUCHOVÁ
S
ušení je prastará metoda konzervace, při které podstatným snížením
vodního podílu jsou cukry, minerály
a vitamíny koncentrovány tří až čtyřnásobně. Podle novějších alchymistických výzkumů nejde jen o konzervaci
látek v čerstvém ovoci obsažených. Je to
i proces alchymistické transmutace, při
kterém dochází ke zvýšení obsahu síry,
fosforu, hořčíku a vápníku. V alchymii
nešlo jen o změnu substance, ale i změnu
alchymisty, a tak sušení může změnit
i vás. Můžete sušení propadnout a sušíte
potom vše. A to je můj případ. Přiznávám se, že jsem fanatik sušení. Možná
to mám v genech. Babička z tatínkovy
strany měla v poli postavenou sušírnu,
kde sušila švestky. Její provoz jsem však
už nezažil. Z dětství mám vzpomínku na
celé sušené hrušky, což byla specialita mé
druhé babičky. Používala k tomu malé
hrušky zvané prášilky, odborně muškatelky. A používala pec, kde se jinak pekl
chleba.
12 |
Kvalitní ŽIVOT
Můj zvýšený zájem o sušení souvisí i se
zájmem o potravinovou soběstačnost.
Skladování a uchování ovoce a zeleniny
je stejně důležité, jako její vypěstování. Sušení a marmelády bez přidaného
cukru jsou pak moje oblíbené metody
uchování a využití ovoce a bobulovin.
NA ČEM SUŠIT?
Při sušení se neobejdete bez roštů. Lze
použít i plech na pečení, ale jeho nevýhodou je, že teplý vzduch nemůže
kolem plodů dobře proudit. U plechu
je i riziko připálení, když si nepohlídáte
teplotu.
Nejlépe se mi osvědčily plastové rošty
používané do elektrických sušiček, které
lze zakoupit v obchodech, kde sušičky
prodávají. Vhodné je i plastové pletivo
určené pro potraviny, ale to se u nás
běžné nesežene. Používání jiných plastů
než vysloveně potravinářských je rizikové kvůli uvolňování škodlivin. Výhodou
plastů je, že se dobře myjí a přilepené
plody se z nich dají lehce odstranit. Jejich
nevýhodou je, že se nedají použít při
sušeni v troubě nebo nad kamny.
Naše babičky používaly dřevěné rošty. Jejich nevýhodou je, že se špatně čistí.
Široké možnosti použití mají rošty
z nerezového tahokovu, které se dají
použít při sušení v troubě i nad kamny.
KDE SUŠIT?
Ideální jsou elektrické sušičky, kde lze
dobře regulovat teplotu a které mají časový spínač. Pracují rychle a efektivně.
Jejich nevýhodou je ve srovnání s jinými
metodami drahý provoz.
Sušit lze i v troubě sporáku nebo
kachlových kamen. Důležité je přitom
mít pootevřená nebo úplně otevřená
dvířka, aby vlhkost mohla dobře unikat.
Teplotu je třeba hlídat, abychom plody
nespálili.
Sušení v bytě na radiátorech topení je
levná a jednoduchá metoda. Vzhledem
k poměrně nízké teplotě trvá sušení déle,
například u jablek asi 3 dny. Nevýhodou
je, že musíme počkat na topné období.
Sušení nad kamny při běžném vytápění je další levná metoda. Podle místních
podmínek si však musíme připravit kovovou konstrukci nad kamny, na kterou rošty položíme. Nad sebe můžete vyrovnat
tolik roštů, kolik vám konstrukce dovolí.
Lze tak sušit najednou i velké množství.
I když přikládáme do kamen opatrně, je
tu riziko připálení sušené suroviny.
Sušení na slunci, pokud sluníčko spolupracuje, je nejjednodušší, nejlevnější
a nejstarší metoda. Při tropických vedrech, kdy teplota na slunci stoupá přes 40
°C, lze například vypeckované meruňky
usušit za asi 4 dny. Lze tak sušit nebo
alespoň předsušit i různé bobuloviny,
které dozrávají právě ve vrcholném létě.
Nikdy nenecháváme sušené plody venku
přes noc.