z a j í m a v o s t i
z
c e s t
Jihokorejská svatba, mniši,
ostnaté dráty a další „bizarnosti“
Když mě moje korejská kamarádka Kelly pozvala na svoji svatbu do rodné země – Jižní
Koreje, měla jsem radost a začala jsem zařizovat vše potřebné. Do svatby zbývalo několik měsíců, a tak bylo na organizaci cesty dostatek času. Protože jsem neznala specifika
asijských zvyklostí natož svateb, bombardovala jsem pravidelně Kelly do mailu otázkami
ohledně jejich zvyků, našeho oblečení, svatebního daru apod. Kelly však vůbec nereagovala. Asi tak po čtvrtém dotazu na to samé, Kelly stručně odpověděla: „S tím si nelam
hlavu“. Když jsem se ptala na detaily svatby, co a jak plánují, odpověděla: „Nevím, všechno zařizuje moje wedding planner“. Nebyla jsem z toho příliš moudrá, nicméně do Soulu
jsme si vezli „sváteční šaty“ a svatební dar a čekali, jak se vše bude vyvíjet.
■ TEXT A FOTO: RENATA MORINGA STEINMETZOVÁ
P
řiletěli jsme na letiště do Soulu po
dlouhé, ale pohodlné cestě letadlem
s přestupem v Helsinkách. Na velkém asijském letišti se nám podařilo
zorientovat a nasměrovat se k nějakému
východu, kde jsme se setkali s Kelly, nasedli s ní do auta a vyrazili někam směrem za hlavní město. Za městem začal
úplný „rozsypaný čaj“, co se týká všech
dopravních značek i ukazatelů, a tak
jsme opravdu nevěděli, kde se vlastně nacházíme a kam směřujeme. Naší
velkou výhodou bylo, že se o nás po
celou dobu pobytu starali jako o vlastní
korejští „domorodci“. Tedy žádný placený průvodce z cestovky, a proto jsme
i poznali úplně jinou Jižní Koreu než
běžný turista.
Jeli jsme na pár dnů k mamince
Kelly, která měla za 2. manžela duchovního, tedy představeného menšího duchovního společenství na bázi
buddhismu. Ubytovali nás v prostorách
pro jejich „poutníky“ či věřící, a to hned
vedle samotného chrámu. Na zahradě
bylo mnoho sošek budhů a jelikož byl
listopad, tak tam pořád některý z mnichů zametal listí a uklízel. Byli jsme po
dlouhé cestě unavení, pásmový přechod
udělal své, a tak jsme šli rovnou spát.
Noc byla velmi chladná (byli jsme někde v podhůří místních hor) a místnost
byla bez topení či kamen, proto jsme
toho moc nenaspali. Navíc nás v noci
44 |
Kvalitní ŽIVOT
Za městem začal úplný
„rozsypaný čaj“, co se
týká všech dopravních
značek i ukazatelů.
někdy kolem 3.–4. hodiny překvapily
nezvyklé zvuky, a tak jsme zjišťovali,
co se venku děje. Bylo překvapením,
ale vlastně logickým vyústěním skutečnosti, kde jsme byli, že mniši dodržovali
svoje rituály a v určitých hodinách a intervalech zvonili na zvonky, bubnovali
na dřevěné bubínky, odříkávali mantry
a za neustálého poklepávání na bubny
obcházeli až do ranních hodin kolem
sochy budhy. Ráno jsme se seznamovali
s dalšími členy rodiny. Babička kvůli
nám uvařila tradiční zdravou a vzácnou speciální polévku – kuřecí vývar se
ženšenem. Naštěstí jsme byli při ochutnávání opatrní a od všeho si brali málo,
tak jako i od této polévky, která byla
opravdu neuvěřitelně hořká. Měli jsme
co dělat, abychom tu trochu pozřeli
a neurazili hostitelku. Pak následovala
rýže a samozřejmě kimči, které najdete
na stolech všude a kdykoliv a které nás
už provázelo celým pobytem.
Bylo nám také umožněno zúčastnit
se samotného budhistického obřadu
v chrámu, který byl bohatě vyzdoben
a kde k našemu úžasu bylo mnoho elektrických lampionů a elektrických sví-