↑ strážní budka
tzv. Svatební dům (Wedding House).
Kompletní servis na jednom místě, vše
v jednom. Pro mě, odkojenou pouze
moravskými a českými svatbami, to byla
zajímavá novinka. V přízemí byly různé
technické místnosti jako šatna, kadeřnictví, administrativní části a hlavně
obrovská „žrádelna“ – tedy velký sál
s vyzdobenými jídelními svatebními
stoly a se dvěma velkoplošnými plátny
v čele místnosti, která přenášela on-line
dění ze svatebního – oddávacího sálu.
Také tam byla klasická vývěska s rozpisem svateb na určený den. V prvním
patře byla „fotografická místnost“, kde se
nevěsta ještě před svatbou fotografovala
se svojí rodinou a blízkými. V předsálí
svatební místnosti byla květinová výzdoba (pro nás netradičně sestávající
z květinových věnců) a umělecké fotografie snoubenců. Samotný svatební sál
byl pěkně vyzdoben ve stylu „západních“
svateb. S ostatními svatebčany jsme za↓ tradiční svatební obřad u nalévání čaje
46 |
Kvalitní ŽIVOT
↑ bydleli jsme v horách
ujali místa v sále, rodiče obou snoubenců
měli privilegovaná křesla vpředu. Obřad
začal standardně. Za zvuků tiché melodie přiváděl nevěstu její otec na pódium
k ženichovi a oddávajícímu úředníkovi.
Nevěsta měla klasické bílé svatební šaty
se závojem a ženich smoking. Svatebčané
byli oblečeni různě. Blízcí mužští rodinní
příslušníci měli smokingy nebo obleky,
ostatní třeba rifle. Někteří pánové měli
bílé rukavičky. Dámy z blízké rodiny
ve středním a vyšším věku byly oblečeny do tzv. hanboku (tradiční korejský
oděv), ostatní do společenských šatů.
Tedy, stručně řečeno, byla to směsice
stylů odívání a všem bylo úplně jedno, co
kdo měl na sobě. Mimochodem, hanbok
zažívá v Koreji opravdovou renesanci,
v mnoha obchodech můžete zakoupit jak
jednoduché, tak bohatě zdobené, a pak
taky patřičně drahé.
Zvláštní odstavec věnuji „wedding
planner“ – dívce v černých legínách
a halence, která vše ohledně obřadu
zajišťovala. Zajímavá byla její úloha během samotného obřadu, kdy se neustále
pohybovala v těsné blízkosti nevěsty
a upravovala její vlečku. Kelly měla úzké
šaty, v kterých se nemohla moc pohybovat, a tak pomoc sem tam potřebovala,
nicméně „wedding planner“ byla všudypřítomná a hyperaktivní a neustále
šaty upravovala, až to pro nás působilo
rušivě a nedůstojně.
Obřad byl v korejštině, takže nevíme,
o čem oddávající dvacet minut hovořil.
Poté, co si snoubenci zřejmě řekli ano, nastala další část obřadu – poklony (tradiční
projev pozdravu, úcty a poděkování).
Novomanželé se poklonili oddávajícímu
a poté všem rodičům, přičemž ženich
se poklonil až k zemi. Prsteny měli novomanželé na rukou již před obřadem.
K našemu zklamání nedošlo k u nás
tradičnímu prvnímu novomanželskému polibku. Možná je to tím, že fyzické