↑ strážní budka

 tzv. Svatební dům (Wedding House).

Kompletní servis na jednom místě, vše

v jednom. Pro mě, odkojenou pouze

moravskými a českými svatbami, to byla

zajímavá novinka. V přízemí byly různé

technické místnosti jako šatna, kadeřnictví, administrativní části a hlavně

obrovská „žrádelna“ – tedy velký sál

s vyzdobenými jídelními svatebními

stoly a se dvěma velkoplošnými plátny

v čele místnosti, která přenášela on-line

dění ze svatebního – oddávacího sálu.

Také tam byla klasická vývěska s rozpisem svateb na určený den. V prvním

patře byla „fotografická místnost“, kde se

nevěsta ještě před svatbou fotografovala

se svojí rodinou a blízkými. V předsálí

svatební místnosti byla květinová výzdoba (pro nás netradičně sestávající

z květinových věnců) a umělecké fotografie snoubenců. Samotný svatební sál

byl pěkně vyzdoben ve stylu „západních“

svateb. S ostatními svatebčany jsme za↓ tradiční svatební obřad u nalévání čaje

46 |

KvalitníŽIVOT

↑ bydleli jsme v horách

ujali místa v sále, rodiče obou snoubenců

měli privilegovaná křesla vpředu. Obřad

začal standardně. Za zvuků tiché melodie přiváděl nevěstu její otec na pódium

k ženichovi a oddávajícímu úředníkovi.

Nevěsta měla klasické bílé svatební šaty

se závojem a ženich smoking. Svatebčané

byli oblečeni různě. Blízcí mužští rodinní

příslušníci měli smokingy nebo obleky,

ostatní třeba rifle. Někteří pánové měli

bílé rukavičky. Dámy z blízké rodiny

ve středním a vyšším věku byly oblečeny do tzv. hanboku (tradiční korejský

oděv), ostatní do společenských šatů.

Tedy, stručně řečeno, byla to směsice

stylů odívání a všem bylo úplně jedno, co

kdo měl na sobě. Mimochodem, hanbok

zažívá v Koreji opravdovou renesanci,

v mnoha obchodech můžete zakoupit jak

jednoduché, tak bohatě zdobené, a pak

taky patřičně drahé.

Zvláštní odstavec věnuji „wedding

planner“ – dívce v černých legínách

a halence, která vše ohledně obřadu

zajišťovala. Zajímavá byla její úloha během samotného obřadu, kdy se neustále

pohybovala v těsné blízkosti nevěsty

a upravovala její vlečku. Kelly měla úzké

šaty, v kterých se nemohla moc pohybovat, a tak pomoc sem tam potřebovala,

nicméně „wedding planner“ byla všudypřítomná a hyperaktivní a neustále

šaty upravovala, až to pro nás působilo

rušivě a nedůstojně.

Obřad byl v korejštině, takže nevíme,

o čem oddávající dvacet minut hovořil.

Poté, co si snoubenci zřejmě řekli ano, nastala další část obřadu – poklony (tradiční

projev pozdravu, úcty a poděkování).

Novomanželé se poklonili oddávajícímu

a poté všem rodičům, přičemž ženich

se poklonil až k zemi. Prsteny měli novomanželé na rukou již před obřadem.

K našemu zklamání nedošlo k u nás

tradičnímu prvnímu novomanželskému polibku. Možná je to tím, že fyzické